Co na to… HRÁČI?
Pokračování rozhovorů po zápase s Ústím.Pokračování rozhovorů po zápase s Ústím.Pokračování rozhovorů po zápase s Ústím.Pokračování rozhovorů po zápase s Ústím.Pokračování rozhovorů po zápase s Ústím.Pokračování rozhovorů po zápase s Ústím.Pokračování rozhovorů po zápase s Ústím.Pokračování rozhovorů po zápase s Ústím.
Ivan Řehoř, autor hattricku:
Ivane, jak by si z tvého pohledu zhodnotil dnešní utkání?
Začátek byl určitě špatný. Chvíli trvalo, než jsme se do toho dostali. Myslím si, že od druhé třetiny to bylo určitě lepší. Druhá, třetí třetina, tam už jsme měli šance. Pořád je to druhý zápas, takže to určitě půjde nahoru. Od té druhé třetiny tam byly věci, které chceme mít v té sezóně a určitě to bylo lepší.
Ty dneska velmi dobrý výkon, tři branky. To byl k obědu tataráček?
Tataráček nebyl (smích), ale nemyslím si, že to byl dobrý výkon. Spadly mi tam tři góly. Ten druhý, ten byl Mícovo (Martina Micala). Vybojoval tam puk, hodil mi ho a nějak jsme to tam doklepali. Tak tři branky byly určitě dobré, je to do budoucna určitý příslib, že to půjde.
S Mícou jste si sedli hned od prvního zápasu…
Tak my spolu hrajeme už skoro pět sezón, takže víme o sobě a víme, co jeden od druhého můžeme čekat.
Ondro, mohl by si se představit fanouškům?
Ahoj, jsem Ondra Matas. Je mi dvacet let a pocházím z Mostu.
Jak si se dostal k hokeji?
Začínal jsem tady v Mostě. Na zimák mě poprvé dovedl společně děda s tátou. Začínal jsem v základně a postupně jsem šel dál.
Jaké byli tvoje hokejové štace?
Byl jsem tady do čtvrté, páté třídy. Potom jsem byl v Litvínově, potom jsem byl v akademii v Telči u pana Pytlíka. Následovala extraliga dorostu. Tu jsem hrál v Karlových Varech. Dostal jsem nabídku a šel hrát do juniorských lig v Americe a Kanadě, kde jsem se zkoušel vyhrávat a získat nějaké zahraniční zkušenosti. Vrátil jsem se do Čech a byl jsem to zkusit v Litoměřicích. Z Litoměřic jsem se dostal zpět domů do Mostu.
Jakou školu máš vystudovanou?
No vystudováno. Ještě dodělávám maturitu, protože jak jsem byl v zahraničí, tak jsem školu musel odložit. Ale v září budu maturovat a chci školu dokončit.
Mosteckou kabinu a kluky tedy znáš?
Kluky znám. Aleš Havlůj, náš kapitán mě vlastně tady trénoval, když jsem byl ještě malý. Ostatní mostecké kluky vlastně také znám, jako je Bohmič (Milan Böhm), Písa (Pavel Písařík). Spoustu kluků znám, přijali mě velmi dobře.
Co trenéři, jak se ti zamlouvají?
Pan Kýhos a pan Rosol mají za sebou mají za sebou obrovskou kariéru, jak hráčskou, tak i trenérskou. Já nemůžu říct vůbec nic špatného. Zachovali se ke mně velice pěkně, když jsem dostal během léta nabídku vyzkoušet si Chance ligu do Litoměřic, tak mně oba řekli, ať to jdu určitě zkusit. Kdyby to nevyšlo, tak se můžu kdykoliv vrátit zpátky. Tímto bych jim chtěl poděkovat, že mě vzali zpátky, když mě to v Litoměřicích nevyšlo. Za sebe můžu říct, že je vše v Mostě dobré.
Dneska si odehrál první zápas, jak by si ho zhodnotil?
Zaspali jsme trochu začátek. Nechali jsme si dát zbytečné tři góly. Po první třetině jsme si v šatně řekli, že nemůžeme vymýšlet blbosti. Je to vlastně druhý přípravný zápas a musíme si zase na návyky zvyknout. Řekli jsme si, že musíme hrát s klidem. Myslím si, že druhá a třetí třetina už od nás byla výborná. Ústí jsme potom už k moc šancím nepustili a myslím si, že když tak nastoupíme k dalším zápasům, tak jak jsme tento končili, tak bychom měli vítězit.
Ty si začal zápas s Michalem Danielem a Pavlem Písaříkem. Trenéři vás však po první třetině rozdělili…
Tak ono bylo hlavně kvůli tomu, že Písa byl zvyklý, jako lídr, hrát z Vladimírem Kýhosem a Jakubem Procházkou minulou sezónu. Nás mladé kluky dali potom k sobě a myslím si, že nám to potom šlo. Mně je to vlastně úplně jedno s kým hraji. Tady je to vlastně takové rodinné prostředí a je jedno, kdo s kým hraje, všichni si společně rozumíme
Bohouši, jak by si se představil fanouškům?
Ahoj, jsem Bohumil Křen, je mi osmnáct let, hokej hraji od tří let a jsem obránce.
Jak si se k hokeji dostal nebo kdo tě přivedl na zimní stadion?
Na hokej mě přivedla ve třech letech moje sestra a hraji ho dodnes.
Hrál někdo z vaší rodiny hokej před tebou?
Můj bratr hrál za Litvínov.
Bohouši, co studuješ?
Studuji v Chomutově hasiče.
Čemu se chceš věnovat po skončení školy?
Chtěl bych se věnovat právě té hasičině a u toho bych chtěl hrát právě ten hokej.
Jak tě přijali kluci v kabině, na konci sezóny jsi tam už něco odehrál. Jakou mátě partu?
Parta je výborná. S klukama je sranda a jsou prostě v pohodě.
Co trenéři, jsou přínosem. Pochytil jsi od nich něco?
Trenéři nás učí hodně. Jsou to zkušení trenéři, dokáží nám předat zkušenosti.
Michale, můžeš se představit fanouškům?
Ahoj, jmenuji se Michal Daniel, jsem útočník. Je mi dvacet čtyři let a jsem z Litoměřic.
Jak si se dostal k hokeji?
Poprvé jsem šel na stadion ve čtyřech letech a přivedli mě k němu rodiče.
Přišel si teď tedy do Mostu. Jak tě kluci přijali?
Tak tady je parta suprová. Některé kluky jsem už znal, když jsem proti nim hrál. S Tomášem Urbanem jsem hrál před dvěma lety v Bílině. Je příjemné, když přijdete do nového týmu a alespoň někoho znáte. Jinak ostatní kluci jsou fajn. Panuje tu taková pohodová nálada. Myslím, že kluci mě přijali velice dobře.
Jaké je tvé povolání nebo studuješ ještě?
Já ještě studuji vysokou školu University College Prague. U toho trénuji v Litoměřicích děti.
Co trenéři, jak se ti líbí jejich tréninky?
Tak jsme zatím čtrnáct dnů na ledě. Ale co jsem mohl poznat, tak ty tréninky jsou skvělé. Mají hlavu a patu. Trenéři jsou stejně příjemní jako kluci. Když se něco pokazí, tak to řeknou. Zatím je tu vše fajn.